Řeč rozšířila jednotlivce na skupinu, písmo rozšířilo paměť přes generace, internet rozšířil přístup ke znalostem a AI rozšiřuje samotný proces myšlení. Inteligence ale není vědomí. Model není paměť a informace není pravda.
Pochopení samotné podstaty věci nám umožňuje stavět AI, která je mimořádně schopná — pracuje s firemním know-how, zachovává znalosti a zkušenosti specialistů, rozhoduje a bezpečně vykonává skutečnou práci. Přitom zůstává dohledatelné, odkud její znalost pochází, co smí udělat a kdo za její jednání nese odpovědnost.
Tohle je začátek nové éry AI.
AI se stává běžným partnerem každého člověka. Největší lidskou hodnotou nebude schopnost vykonávat úkoly rychleji než stroje, ale schopnost formulovat správné otázky, určovat cíle, rozhodovat podle hodnot a nést odpovědnost za směr.
Těžiště lidské role se posouvá od vykonávání k záměru. Právě záměr, úsudek a odpovědnost dávají lidskému jednání jeho skutečný význam.
AI sama o sobě člověka nedělá moudřejším nebo chytřejším. Může mu ale uvolnit prostor od mechanické činnosti a umožnit mu více času věnovat rozhodování, tvorbě, vztahům a záměru.
